Dámy a pánové z půjčovny,
chtěla bych vám poděkovat za terapeutický víkend „Bránit jsme se měli“. Avizovali jste ho jako víkend partnerské terapie pro páry s problémy, a přes mé pochybnosti to stálo za to. Nepochopitelně zvolené místo – Lužické hory – a podivná výstroj přítomného dr. Zádrhela (stejnokroj délesloužícího četaře československé armády z r. 1938), to všechno se postupně vysvětlilo.
Po pátečním příjezdu a nočních partnerských hádkách jsme v sobotu ráno vystoupali do lesa. Mohla jsem jenom obdivovat profesionální schopnosti dr. Zádrhela. Ačkoli jsme se pachtili do kopce se svými partnery, dokázal vnikající rozbroje vždy utišit. A tak jsme došli na místo určení bez jediné manželské, předmanželské nebo nemanželské hádky. Takže pěkně natlakovaní.
Cílem byl jeden z bunkrů obranné linie Československa, tzv. „řopík“. Tam nás dr. Zádrhel rozdělil. Vždycky jeden z páru musel do bunkru ke střílně, druhý ho měl atakovat. Byl to zvláštní pohled, když se manžel řítil k bunkru s puškou z větve a metal granáty ze šišek, zatímco střílnou pronikal ječivý hlas manželky. A do toho výzvy, pronášené procítěným hlasem dr. Zádrhela: „Komunikujte! Komunikujte!“
Sama jsem v bunkru cítila strach, vzrušení, nejistotu, sílu, nebezpečí a bezpečí, vztek na útočícího partnera a….
Postupně jsme si to všichni vyzkoušeli a pochopili jsme, že dobýt ty bunkry by bylo bývalo hodně těžké. Hlavně nám ale došlo, že komunikovat je hodně složité. A když jsme se sešli s partnery před bunkrem, zjistili jsme, že bez střílen, větví a šišek se nám komunikuje vlastně výborně. Jako bychom si potřebovali něco odžít…
Škoda, že Československo si to tehdy, před 70. lety, neodžilo.
My jsme se díky dr. Zádrhelovi octli v úplné partnerské eufoii. Ocenili jsme i ty neuvěřitelně roztomilé, zaoblené hrany „řopíků“. Vypadají tak intimně! Zpátky do penzionu jsme už sbíhali ruku v ruce.
Děkuji za vydařený víkend partnerské terapie!
Vaše Daniela Samková, 29. 9. 2008
Milý doktore, jak Vy to dokážete, že roztancujete celý lokál? Dokonce i nás, starší ročníky. Já naposledy tancovala v sedmasedmdesátém na Vlachovce! Nechystáte někdy vbrzku zase nějakou taneční zábavu? Vždyť Vy jste úplný Pepíček Zíma! (Tedy kdyby on věděl něco o psychologii.) Moc se mi to líbilo a fandím Vám. Růžena
Zpráva dr. Zádrhela z veřejné poradny, konané 25. 9. 2008 v Mlýnské kavárně v Praze na Kampě.
Bylo to dojemné, milí přátelé! Vidět všechny ty známé i neznámé tváře na historicky první veřejné vztahové poradně dr. Zádrhela! Nejdřív jsem si s vámi procvičil obvyklý rozehřívací test. Prozkoušel jsem, kdo máte vztahové problémy a nebojíte se to přiznat (nebáli se prakticky žádní přítomní, zvlášť když přitom měli zavřené oči, a jejich partneři se také nedívali). - Zprvu jste se ale trochu cukali, vy moje netýkavky!
A pak už to jelo. Představení půjčovny partnerů a naší práce. Věštění vztahové budoucnosti u jednoho dobrovolníka (Děkuji!). Děkuji také asistentovi při obřízce knihy P. Torcha, provedené přesně podle regulí. - Pro autory dotazů o předkožce to muselo být zajímavé, vidět ševci pod prsty, viďte! A pak zodpovídání vašich dotazů. Sešla se jich pěkná řádka. Bylo vidět, jak s vámi vztahová problematika cvičí. Mohl jsem zodpovědět vzhledem k času jenom pár otázek. Jak jsem slíbil, postupně na ně zareaguji v rubrice Doktor Zádrhel odpovídá. První tři tam už jsou.
Po poradně nastoupil Pavel Torch se svým klasicky uvolněným, roztančeným programem. Nevím, jak vám, ale mě se dělaly doslova mžitky před očima. To když vyrazil na parket s těmi svými mávátky! Krátce velmi vydařený večer. Sketa fotr hráli skvěle, byl v tom kouř, smutek v barech ve tři ráno, zmařený lásky a zase naděje každýho vztahu, co začíná z prachu tý smutný cesty znovu.
Při odchodu v blíže neurčenou hodinu jsem na Kampě narazil na pár hltající Torchovu novou knihu. „Ano, ano, tak to je. Vždycky jsme to tušili a konečně to za nás někdo řekl!“ pochvalovali si ti šťastní milenci. Mezi slzami. Tam pod pouliční lampou. „Tak už si dejte pusu, koťata!“ pobídl jsem je.
A ráno v tramvaji, když jsem jel celý šťastný do praxe, seděl proti mně dělník. Stáhl si čepici do čela, zpod ní louskaly písmenka sice trochu lišácké, ale bystré oči. V prackách třímal román „Já, ideální partner“ a pobrukoval si: „Jó, Pavel Torch. Ten píše. Ten nám to dokáže vytmavit!“ Kdyby mi bylo trochu víc do řeči, popřál bych mu, ať si knihu pěkně užije. Takhle si mé nauseatické mlčení vyložil jinak a dal mi alespoň napít melty.
A pak… to už mi možná nebudete věřit… tramvaj předjela popelářský vůz. Na stupátku stál maník, držel se jednou rukou a v druhé třímal román „Já, ideální partner“. To už vhrkly slzy do očí mně.
Děkuji vám všem, kdo jste vážili do kavárny cestu a přeji vám šťastnou vztahovou budoucnost s vašimi mávátky váš dr. Zádrhel
Milí přátelé,
bydlím na Jánském vršku a vzhledem ke svému věku (91) už skoro nevycházím. Ale v pátek jsem zjistil, že nemám mlíko pro kocoura, tak jsem se vypravil do konzumu v podloubí Malostranského náměstí. Cestou jsem dostal hypoglykémii, která mě zastihla přímo před vchodem do americké kavárny, kde sice nepodávají kávu z míšně, ale zato vám tam namíchají do kafe téměř cokoli. (Nemyslete hned na Mrštíka). Mám na mysli různé exotické ovoce atd. Když se mi zatmívalo před očima a téměř jsem padal na dlažbu, přiskočila ke mně dobrá duše v zástěrce se znakem toho podniku a pozvala mě dál a dostal jsem tam zddarma vzorek vynikající kávy. Když jsem trochu pookřál a hladina krevního cukru se dostala do normálu, všiml jsem si, že v prostoru kavárny se něco ozývá. Hlas toho člověka byl tak vemlouvavý a dobře modulovaný, a obecenstvo se v pravidelných intervalech tak spontánně smálo, že jsem si skoro říkal, jestli tam někde nemají televizor, jak je dnes v různých restauračních zařízeních zvykem, a nepouštějí tam návštěvníkům Televarieté nebo Možná přijde i kouzelník. Bylo to však představení nové knihy pana Torcha, který vzdor svému mládí vystupoval v přísném civilu, tak jsem si říkal, že ta mladá generace není snad ještě úplně k zatracení. Knihu jsem si se slevou zakoupil (pan Torch mi vysvětlil, že když si bude kocour místo popíjení předraženého mléka dva týdny lovit myši, může být jeden výtisk můj). Díky hypoglykémii a panu Torchovi jsem přožil nečekaně krásný večer a od toho dne si každý den ve svém ušáku čtu jednu kapitolu z jeho vtipné a citlivé, i když někdy trochu nesrozumitelné knihy. S pozdravem, Ing. Drahoslav Hrubý, důchodce
Vážení přátelé z půjčovny,
ráda bych vám poděkovala za show, kterou předvedl P. Torch (pochopila jsem, že je s půjčovnou partnerů spřízněný), teď v pátek na slavnostním představení své knihy v kavárně Starbucks v Praze na Malostranském náměstí.
Byl vtipný, byl příjemný. A to, co jeho slova způsobila.... nevěřila bych tomu, nevidět to. V jednu chvíli procházela kolem výlohy parta Tyroláků se štětkami na zelených kloboučcích. P. Torch je gestem pozval dovnitř, a ta radiace jeho gest - nebo snad radiace té jeho knihy - byla taková, že se vevalili dovnitř. Chvíli tam vstřícně hlučeli, pak jeden z nich přednesl krátkou pozdravnou řeč v němčině. Byli to členové jakéhosi církevního pěveckého sboru. Začínám mít pocit, že Torchova kniha snad dokáže fungovat i bez překladu!
Řadím tuhle chvíli mezi výjimečné duchovní, až duchařské zážitky svého života.
Vaše Amálie Ledvinová, přímý svědek
Dear Mr Torch, thanks so much for a very enjoyable performance last night. It was great fun and I admire hugely your ability to be so entertaining on these occasions. Best! Joseph Ford
Ano, vážení, je tady to, na co jsme všichni čekali!
V září vychází román Pavla Torcha Já, ideální partner (nakladatelství Argo), zachycující počátek naší půjčovny partnerů.
Kniha bude představena v pátek 5. září v 19.00 hod. v kavárně Starbucks na Malostranském náměstí, jste srdečně zváni.
A pak! Chystáme také první veřejnou poradnu dr. Zádrhela, opět v září. Když si představím, že se vám všem (kteří tam přijdete) budu moct konečně podívat do očí, jímá mě taková závrať, že mám chuť poslat místo sebe profesionálního partnera z naší půjčovny. Což samozřejmě neudělám.
Tak už brzy!
Vážení, zdravím vás po svém návratu ze studijního pobytu ze Skotska a ze srdce děkuji dr. Vlaďce Vošahlové, že mě na webu na základě vašich úpěnlivých proseb zastoupila.
Moje studijní cesta začala na skotské univerzitě v St Andrews návštěvou konference nazvané Vocal Communication in Birds and Mammals 2008 - tedy hlasová komunikace u ptáků a savců. Možná vám to téma připadáte odtažité od oblasti parnerských vztahů, ale to tedy ani náhodou. Potvrdil jsem si tam, že ptáci a savci mají úplně stejné problémy s partnerským dorozuměním a porozuměním jako lidé. A to nejen ptáci vůči savcům a naopak, jak byste asi čekali, ale i ptáci s ptáky a savci se savci. Když si vzpomenu na přednášku prof. Harkinske o podvodních nedorozuměních kytovců! Chvílemi polovina sálu nad těma nebohýma velrybama plakala.
Pak jsem se odebral na skotskou Vysočinu (Higlands), kde jsem zkoumal a) vliv nošení skotské mužské sukně - kiltu - na kvalitu sexuálních styků a na genderovou rovnost, b) ozdravné účinky skotských střiků, a to prováděných jak vodou, tak skotskou whiskou. U kiltu se kupodivu ukázalo, že ženy, které byly spokojeny se sexuální aktivitou svých mužů, kilt nepreferovaly, a naopak muži, kteří nebyli spokojeni se svou sexuální potencí, kilt preferovali. Z hlediska generového se to zdálo prašť jako uhoď. Nasbíraná data ovšem čekají na pečlivou analýzu. Dříve než se mě někdo zeptá v dotazech: ne, pod kiltem se opravdu nenosí spodní prádlo. Moderní Skoti tento obyčej ovšem někdy nahrazují moderní depilací.
Skotské střiky jsme studovali společně s kolegyní dr. Vlaďkou Vošahlovou, která se ke mně velkoryse na týden přidala. Práci jsme si rozdělili. Já jsem studoval skotské střiky teplou a studenou vodou - a střiky whiskou jsme studovali společně. Ve střídání teplé a studené vody při skotských střicích jsem shledal interesantní paralely s partnerkými vztahy, kde také střídání harmoni a dishamormonie vytváří to pravé podhoubí pro rozkvět vztahu, anebo pro ještě větší disharmonii. U zkoumání skotských střiků prováděných skotskou whiskou jsme se s Vlaďkou dost nasmáli a obávám se, že některá data zůstala vlivem naší vědecké důslednosti nezachycena.
Snad mi dovolíte i trochu osobnější notu. Bylo to zvláštní, octnout se v té drsné krajině, kde skoro nikdo nežije. Naplno jsem si tam uvědomil, jak by bylo na světě bez vás, milí klienti půjčovny a čtenáři webu, a bez vašich problémů smutno. Napadá mě, zkuste si se svým parnerem také vyjet na nějaké opuštěné místo této planety. A tam se pohádejte. Možná zjistíte, že hádka je v té božské velebnosti přírody absurdní - anebo že bez ní je ta příroda tak trochu nudná.
Studijní pobyt přinesl v každém případě řadu pozitivních zjištění.
A teď už zase do práce! Obracejte se na nás, jsme tu pro vás. Jestli máte pocit, že na vás nikdo nemyslí, MY ANO.
Váš doktor Zádrhel
Samotný festival se od loňska náramně vylepšil - program je ještě bohatší a zároveň vyprofilovanější, ale i věci jako vstupy do areálu, rozšířené stanové městečko č. 2, relativně přátelská ochranka a další služby jsou o stupeň výš. Ovšem, z pohledu terénního pracovníka jsem si připadal jako na válečném bojišti před vznikem sanitní služby. Kam se člověk podíval, tam vznikala partnerská nedorozumění a bylo třeba zasáhnout.
Na festivalu jsem uskutečnil 51 zásahů od pátku 17.45 do neděle 03.17 hod. Řešil jsem celou škálu partnerských nedorozumění, z nichž vyjímám např. Proč říkáš svý bejvalý ženě bejvalko a ne jménem, co ty jsi za člověka (případ 17), Yellow Cap hrajou kýč a když to nechceš pochopit, tak to znamená, že mi nerozumíš (případ 37), Jestli nechce spát ve stanu s koníky a škvory, bůhví k čemu mě budeš nutit příště (případ 42). Možná vám to připadá jako banální neshody, ale takhle a nejinak začínají vážné partnerské krize. Případy jsem řešil domluvou a vysvětlením, jak vypadají opravdové neshody ve vztazích.
Je zajímavé, že návštěvníci festivalu byli v pozdních večerních a nočních hodinách stále šťastnější. Resp. i když mezi nimi vznikaly partnerské neshody, ne že by je byli schopni lépe řešit, ale rozhodně se jim je dařilo přecházet. Snad tomu napomohla zvýšená hladina zvuku a naopak snížená možnost artikulace.
S tím asi souvisí to, že v 79 případech se mi dostalo odpovědi, že návštěvníci jsou šťastní a že mám odprejsknout. Z vědeckého hlediska festval představuje zvláštní enklávu šťastných lidí v harmonických partnerských vztazích. Ovšem, byl jsem tam kvůli těm nešťastným a jsem rád, že jsem jim mohl pomoct.
S radostí také uvádím, že někteří umělci vystupující na festivalu úspěšně bourali představy, jak má vypadat dokonalá žena - hudební hvězda. Tak jedna ze zpěvaček kapely Kitchennets byla podle všech měřítek plnoštíhlá, přesto odváděla dokonalou a přitom žensky empatickou show. To její máchání rukou! Plné humoru, energie a nadšení - prostě toho, co máme na našich ženách doopravdy rádi. A zároveň povzbuzení pro všechny, kterým kalí partnerské vztahy pochybnosti o nadváze. Dtto dnes vystupující Doreen Shaffer - věk není překážkou v partnerských vztazích, tak interpretuji její show já. I s člověkem věku vaší maminky nebo babičky může být legrace...
Ať vám vaše partnerské vztahy šlapou na první i druhou dobu. Buďte mighty people i partnersky, to vám přeje dr. Zádrhel
Děkuji vám za vaše dotazy, které beru jako podporu své poradenské činnosti - i jako možnost pomoci vám všude tam, kde specialista schopný odpovědět na to, na co se ptáte, prostě není po ruce. (Rubrika Doktor Zádrhel odpovídá.) Rád bych vám sdělil, že budu muset poradenskou činnost na nějakou dobu přerušit. 18. července odjíždím poskytovat první pomoc při vztahových zádrhelech na festival Mighty Sounds. S brašnou plnou afrodisiak, uklidňovadel, prášků na zlomené srdce i na bolavý žaludek, a především plnou své osobité expertízy, budu dnem i nocí v terénu. Kde uvidíte dodávku s ťuklým zadkem, tam bude moje základna (dávám tím klientům zprávu: I když do vás někdo nabourá, můžete šťastně žít dál.) A z Mighty vyrážím na studijní cestu do Skotska, kde se budu zajímat především o slavné skotské střiky, a to ve smyslu studené sprchy i whisky, případně kombinace obojího. Zpátky bych měl být počínaje 11. srpnem. Vím, že doba dovolených je dobou vztahových komplikací, ale potřeba zvýšit si odbornost mi velí cestu podniknout. Všechny vaše dotazy budou po mém návratu zodpovězeny. Klienti půjčovny mohou využít spojení na mé kolegy. Všechny služby poskytujeme nadále v plném rozsahu. Pevné nervy s vašimi partnery i se sebou samými! Váš dr. Petr Zádrhel
Epištola dr. Zádrhela o lásce
Jedna účastnice našich dikusí na Otázkách pro doktora Zádrhela mi napsala, že si málo vážím lásky. Zdůrazňuji prý něhu, ale co by byla něha bez lásky? Teprve s láskou je něha to pravé, píše mi ta dáma. Cítím, že se jedná o závažné téma – ostatně je pravda, že své pochybnosti o lásce jsem dal vícekrát najevo.
Potíž láskou je ta, že je s ní potíž. Už jenom ten termín je zoufale neurčitý. Copak tělesně, to víme přesně, o co jde. Smyslová disbalance, celkem objektivně měřitelná. Zvýšená funkce některých orgánů od mozku včetně šišinky, srdečního svalu, brzlíku, štítné žlázy až po plíce, potom zvýšená potivost… to všechno známe. I psychologicky je to vcelku jasné. Člověk prostě začne tropit věci, které by jinak nedělal. Dr. Kurt Urzmenschkrieg už navrhoval, aby láska byla klasifikována jako lehká duševní choroba, něco na úrovni slabší psychopatie.
A zároveň se dá pod slovo láska cokoli schovat. Od upřímného partnerského citu po nejhrubší manipulaci. A nezačněte mi, prosím, argumentovat nějakými hrdličkami! Nebo dobře, podívejme se, jak je to v krásné literatuře! Většina autorů pojednává lásku jako nešťastnou. Vždyť i ten Máj – to je ve skutečnosti horor. A já se jako odborník snažím, aby mí klienti byli šťastnější, ne aby zažívali (byť romantické) tragédie. Ne-li přímo průsery.
Láska je zkrátka natolik bezbřehý pojem, že při jeho používání dochází takřka bez výjimky tomu, že si lidé nerozumějí. Prostý výraz „miluji tě“ má podle pěkné studie Krafta-Loewyho tyto významy: 1. chci s tebou souložit, 2. nechci s tebou souložit, ale chci, abys byl šťastný/ šťastná, 3. nechci, abys byl šťastný/ šťastná, ale mám tě rád. 4. chci s tebou založit rodinu, 5. chci zmizet ze své bývalé rodiny, 5. nemiluji tě, ale nenávidím svého předchozího partnera, 6. mám hlad, 7. mám malé boty, 8. nechci s tebou souložit, ale chci ti sloužit, 8. společně se složíme na nájem, 9. dočetl jsem se o lásce v knížkách, pojďme to zkusit, 10. nenávidím své rodiče… celý seznam má 1 132 položek a není to nijak veselá četba. Jasně z ní vyplývá, že nevíme, co je láska a nemáme nad ní žádnou kontrolu. Při ověřování pravdivosti jednotlivých položek svého seznamu Kraft-Loewy ostatně naprosto neuspěl. V akademických kruzích se říká, že ho při tomto katastrofálním výzkumu zachránilo jen jeho šťastné manželství. Nakonec se stal řezníkem v městečku Cryon ve státě Massachusetts a odešla od něj manželka
Já zkrátka dávám přednost výrazům, které jsou podstatně určitější. Něha. Kooperace. Sranda. Jestliže docilujete ve svém vztahu aspoň jednoho z těchto jevů, můžete se pokládat za šťastné.
A k obavám z lásky mě vede ještě jedna věc. Mnoho šamanských kultů obsahuje varování, že pokud nějakou věc přímo pojmenováváte, můžete na sebe přivolat její pomstu. Některé kmeny nemohou vyslovit jméno svého totemového zvířete. V primitivní paměti lidstva je uloženo přesvědčení o moci slov, ostatně přítomné i v Tóře – pročpak asi nelze vyslovit boží jméno? Zřejmě je důležité pochopit, že bůh není zaručená hodnota, ale něco, k čemu lze jenom spět. V případě slova láska se zrovna tak bojím, že jeho používání nám zabrání pochopit, že lásku nemůžeme mít – že o ni můžeme jenom usilovar.
Co ale tím vším říkám, říkáte? No zkrátka že se máte vyhýbat slovu láska jako čert kříži. Abych tak řekl, nenasedejte do stíhačky, když nemáte řidičák ani na motorku.
Neříkejte svéme partnerovi, že ho milujete, ale buďte k němu něžní. Buďte kooperativní. A ať je s vámi taky sranda.
Mám tušení, že láska ve skutečnosti lidi potřebuje. Když nebude provokována neuváženým používáním svého jména, snad se k nám přiblíží sama. Budete svůj vztah budovat jaksi z druhé strany. Nebudete milovat svého partnera a věřit, že kvůli tomu k vám bude něžný. Ne, budete k sobě něžní a přitom jednoho dne zjistíte, že se vlastně…
Hodně úspěchů přeji. Žádné iluze, ale také žádný pesimismus. Ostatně, víte, že pěkné chování k partnerovi se dá nejlépe naučit s profesionálem z Půjčovny partnerů? Teprve když toho druhého nemilujete, můžete se učit lásce, nebo o ní alespoň objektivně uvažovat. No, nedá mi to, abych nezmínil Půjčovnu. Na podstatě věci to ale nic nemění.
Jinak k pochopení všeho výše uvedeného vám nepomůže nic lépe než rozvod, případně dva nebo tři. Kolega dr. Jošita Oramura zjistil, že nejadekvátnější chápání lásky se objevuje u lidí ve věkové rovině 75 let a výše, kdy už ho pohříchu mohou jen velmi omezeně uplatnit. Nezmeškejte svou šanci.
To vám upřímně přeje váš dr. Zádrhel
Milí rodiče,
uplynulo jen pár dní a uviděli jsme vaše natěšené tváře na chodníku, u kterého zabrzdil náš autobus. To bylo vyptávání! To bylo křiku! I nějaká ta slzička semtam někomu uklouzla, že se musíme rozloučit! Takoví se z nás stali na našem výletě pro sprosté děti na Reggae Ethnic Session kamarádi.
No, na chodníku nebyl čas vylíčit všechna naše dobrodružství. Tak vám je v krátkosti popíšu tady.
Cestou do Žízníkova jsem nechal v autobuse děti vydovádět se. Ať si ještě pustí hubu na špacír, říkal jsem si. Výraz „prdítko“ byl tím nejslušnějším, co během cesty zaznělo, a ještě to řekl řidič o staré škodovce, kterou předjížděl.
Dojeli jsme na místo, kde s náma začaly bezprostředně cvičit decibely valící se ze stejdží. Nechal jsem děti vystoupit, každé si muselo vzít svůj baťůžek. To už se Toníček rozbrečel. Myslím, že i Jarouš. Pak jsem jim řekl, ať si vybudují ve stanovém městečku přístřešky. Během pár minut mě ti největší sprosťáci pokorně žádali o pomoc. Okolí se na nás dívalo dost divně, což zvyšovalo terapeutický účinek akce. Naučil jsem je, jak si vybudovat přístřešky z větví a igelitů – stany nebyly v seznamu doporučených věcí, také z terapeutických důvodů. A pak už jsme vyrazili za muzikou.
Při prohlídce nekompromisní, ale férovou ochrankou se i těm největším hulvátům začaly třást bradičky. Zvlášť když jim odebrali láhve se šťávičkami. Na druhou stranu jsem se tímto způsobem dozvěděl, že jedno z dítek má s sebou vyhazovací nůž. A hned potom jsem je zavedl pod pódium. Věděl jsem, že tam působí hudba nejvíc. Ovšem pokud jste dítě, moc toho nevidíte a máte v jásajícím davu co dělat, abyste dokázali dýchat. Notně pošlapané jsem je vyvedl zase ven. Kolem nás se trousili rastamani, z nichž některým dredy ometaly lýtka. A tehdy byl čas na mou lekci: „Myslíte si, že jste hustý, když mluvíte sprostě, viďte? Tohle, tohle jsou husťáci. A sprostě mluvit dokonce ani nemusí!“
Pak jsme vyrazili mezi potácejícími se návštěvníky spát. Děti se držely pohromadě, hotoví andílkové. V noci také nikdo nezlobil, ostatně randál z techno stejdže všecha strašidla zaplašil.
A nějak takhle to šlo až do neděle. Dopoledne jsme vždycky podnikali výlety do okolí. Děti viděly např. stádo krav s chovným býkem. To vám bylo zvědavosti! „Kdepak je ten býk?“ ptal jsem se dětí. Vašíček ukázal na impozantní kus masa s rohama. „Ano, to je býk,“ potvrdil jsem. Pak jsem zaostřil, co že se to tomu býkovi cvrkotá mezi nohama. Jeden fanfrlík… druhý fanfrlík?… čtyři fanfrlíky, takže vemínko. Byla to kravička. Alespoň jsme si ozřejmili, že nadávat někomu do krav, volů apod. je bezpředmětné. Nikdy nevíte, koho máte před sebou.
Cestou zpátky se děti v autobuse domlouvaly, že založí reggae kapelu. Myslím, že těch souborů vznikne několik. A všechny ty dohady se už obešly bez vulgarismů. Nepadlo ani jediné vole. Děkuji vám za důvěru a přeji vám, ať dokážete motivovat vaše děti tak, aby jim slušná mluva vydržela!
Zdraví dr. Zádrhel
Vážení odborníci z půjčovny,
děkuji vám za výlet pro sprosté děti na reggae festival do Žízníkova. Náš syn se zúčastnil a vrátil se jako vyměněný. Předtím s ním pro samé sprosťárny nešlo vydržet… no kluk je pomalu v pubertě. Bude mu hnedle 10 let. Přijel zpátky takový… zamyšlený.
„Myslel sem si, že sem hustej, mámo,“ řekl mi, když jsem se ptala, jaké to bylo. „Nejsem.“
Pak se mi přiznal, že byl z návštěvníků festivalu nejdřív zděšený. „Ty jejich pačesy,“ vrtěl hlavou. „Myslíš, že by mi taky takhle narostly?“
„Nebál ses?“ zeptala jsem se a nevěděla jsem v tu chvíli, jestli tam měl jet, to vám je asi jasný.
„Když voni sou tam takový hodný.“
A to bylo myslím ono. Všichni ti jeho hrdinové z akčňáků, počítačových her a fotbalových týmů ve skutečnosti NEJSOU dvakrát hodní. Zafungovalo to - syn znatelně přibrzdil s vulgárnostmi. Zajímá se teďka spíš o hudbu, chce hrát v kapele a dokonce se začal zabývat botanikou. Jak říkám, jen ať si pěstuje kytičky, pokud nemluví sprostě.
Vděčná matka
Vážení přátelé,
vážila jsem 27,5 kg a pořád jsem si připadala tlustá. Byla to taková vášeň – být tlustá, se kterou se spojovala další vášeň: nejíst. Mívala jsem z hladovění pocity, jaké mají jiní lidé z dobré večeře. Zkrátka byla to taková moje radost ze života.
Dokud mi nezačaly odcházet ledviny, dobré stránky fakt převažovaly. Kdykoli jsem uviděla nějakou holku, každá byla tlustší než já. Cha, modelky! Holky, co by jim mezi sevřenými stehny proběhl králík! Mně by tamtudy proběhla hnedle puma i s panterem v závěsu! Dokud fungovaly ledviny, šlo to, a taky dokud mi šlapaly játra. Pak mě začaly odcházet dokonce i plíce a už to nebylo nějak ono. A potom jsem v nemocnici narazila v časopise na tu vaši akci.
JÍME ZA DOBRÉ VZTAHY.
Upřímně řečeno, nejdřív jsem si pomyslela: To je pěkná pitomost. Ale pak tak zvláštně zachrčelo v dialýze, a já si řekla: Pro koho hladovím kromě sebe? Má to nějaký cíl? Bude kvůli tomu někdo šťastný?
A od té chvíle mi bylo jasné, že chci dělat něco, co má smysl. Dopřáli jste mi to vy. Stačí přitom tak málo!
Když jsem do sebe dostala první rohlík, byť jenom třetinu a ještě rozemletou a namočenou v glukóze, seběhla se kolem mě celá rodina. Funguje to pořád! Přibírám na váze a oni se čím dál tím víc usmívají. Normálně fakticky jím za dobré vztahy.
A nehlídám se. Váha už mi nic neříká. Přestože už vážím 34,7 kg, nepanikařím. Nejsem tlustá. Já ještě pořád nejsem tlustá. A až budu… vymyslíte něco pro mě?
JÍME ZA DOBRÉ VZTAHY! Juchůůůů!
Vaše Mozarella (tak jsem si začala říkat, když jsem ještě chtěla být v Itálii modelkou, než mi začaly padat vlasy)
chtěla bych vám touto cestou poděkovat za poskytnuté služby - byla jsem nadmíru spokojena. Absolvovala jsem váš víkendový zájezd "Noc ve stepi" a v rámci akčního balíčku jsem získala zdarma i doprovodné programy: půlnoční rozcvička v plechové jurtě, tandemové močení na skalnatém srázu, ochutnávka mongolských kokosových koulí aj. Kulturní program s hudebním pásmem byl příjemným doplňkem k pobytu v drsné přírodě. I strava (polopenze) byla uspokojivá - např. dietní Tiky v čokoládě konzumované cestou na zříceninu Čingizchánova chrámu. I když měl výše jmenovaný hrad zavřeno, časná ranní procházka křovinatým terénem pouze s jedním zablouděním byla velmi romantická. I výběr partnera byl proveden uvážlivě říkám si, jestli to nebyl dr. Zádrhel sám, převlečený za ztepilého outdooroveho přeborníka, drsňáka, který však umí naslouchat i nevyřčeným tužbám křehkých žen). Tímto děkuji za povedený víkend,
Jak si můžete všimnout, naše půjčovna je schopna i v ryze domácích podmínkách poskytnout exkluzivní zážitek podle vašich exotických představ. Při požadavku na stanový pobyt v mongolské stepi jsme díky naší zkušenosti zkrátka vyhodnotili, že nejlépe bude odpovídat stanové městečko vzniklé na festivalu Reggae Meeting, který zároveň dodá ty správně exotické vibrace. V tom jsme se nezmýlili. Klientka nakonec dala přednost noclehu v upraveném firemním voze, který se v jejích blažených představách nijak nelišil od jurty. Stejně jako Točník od Čingischánova chrámu. A to ostatní byla již pouze věc profesionality.
Co se identity poskytnutého prartnera týká, naši partneři jsou povinni na požádání odhalit svou identitu, která ovšem nemusí odpovídat jejich identitě občanské. Ztepilost se jak u dr. Zádrhela, tak u všech našich partnerů rozumí sama sebou. Dtto naslouchání nevyřčeným tužbám křehkých žen. Při objednávání je však prosím radši vyslovujte, jak se to hezky povedlo Libuši S.
Poděkování týmu admirála Kolíbala za organizaci festivalu a chlapcům z Góvindy za koule! Ty byly. Také hudební produkce kapely Urban Bushman unesla naši klientku za hranice její tuzemské existence.
Petr Zádrhel
Dear Mr Zádrhel,
Thank you so much for the link to your site. I am extremely excited about the possibilities that it opens up. I have had previous experience with various agencies further east of Prague, i.e., in Vladivostock, but found the partners a little lacking in the areas of culture and philosophy, etc. I intend to make full use of your services in the future and wish you every success in your exciting new endeavour!
Best,
Joseph Ford
Vážení přátelé z půjčovny partnerů,
Danny měl zvláštní zálibu. Když jsme jeli tím jeho vytuněným golfem a on řezal zatáčku (řezal je vždycky), vysunul hlavu z okna, jako by jel na motorce nebo na jachtě a musel ji vyvažovat. Samozřejmě když zatáčka byla na jeho straně. Když byla zatáčka na mé straně, nutil k tomu mě.
Kolikrát jsme se pohádali. Zvlášť když to po mně chtěl v únoru. Nechápala jsem, o co mu jde.On říkal, že jedině takhle si to pořádně užije. Blábolil něco o svobodě a podobné nesmysly.
Už jsem si myslela, že se budu muset s Dannym rozejít. Kamarádka mi doporučila vaši půjčovnu. Tak to zkus, řekla mi. Třeba ti to pomůže. Nakonec jsem se po pár cinzanech nechala ukecat.
Ten řízek od vás se dostavil v nějaké staré šunce. Na sobě měl rozdrbané hadry. Hrklo ve mně, protože Danny na sebe přece jenom dbá. A tohle auto vypadalo o dost hůř než Dannyho golf. Přece jenom jsem si už dost zvykla na ty jeho vychytávky, jako jsou umělé kytičky na palubní desce.
Ani nevím, kudy jsme jeli, tak jsem byla zklamaná. Někam jako na Zbraslav. A pak jsme přejeli most a vjeli do takového jako údolí, kde byla jedna zatáčka za druhou. Ten týpek stáhnul okýnko. A v zatáčce vysunul hlavu. Bylo mi z toho nanic.
Musím zkontrolovat, jestli téhle staré šunce nehoří pneumatiky, vysvětlil vážně. - Mohla byste to na své straně kontrolovat i vy?
Co jsem mohla dělat. Vysunula jsem hlavu. - Mám rád ten pocit, spustil ten originál, když se mi vítr opře do vlasů. Ten pocit svobody. Ten pocit štěstí. Jako bychom nejeli autem, ale jachtou. Vidíte to moře, co se vlní kolem nás?
A já jsem místo stromů uviděla vlny.
Moc vám děkuji, přátelé z půjčovny. Díky vám jsem dokázala pochopit svého Dannyho. Konečně jsem dokázala najít naši vlastní svobodu, naše vlastní štěstí.
Vaše Evelýna
P.S. Tenhle dopis vám píšu na bílé stránce vytržené vzadu z automapy. Jsme někde, ani nevím kde. Je tady spousta zatáček. Okýnka už ani nevytahujeme.
To lehké překvapení, které půjčovna vyolává, je pochopitelné. Na světě je příliš mnoho těch, kteří se snaží zneužít vaší důvěry. Musíme znovu a znovu vysvětlovat, že naše půjčovna má svá přesně daná pravidla, abychom mohli dělat to, co chceme dělat. A to, co chceme – je dělat lidi šťastnými.Opouštíme tak komerční bázi, protože štěstí, jak se mnou budete souhlasit, se stejně zaplatit nedá. Chceme dělat to, co chcete vy.
Cílem naší půjčovny je prostě a jednoduše půjčovat vám ideální partnery. Tedy vyhnout se tomu, že podstoupíte složitý proces seznamování, abyste zjistili, že dotyčný/ dotyčná není ten pravý/ ta pravá. Po setkání s našimi partnery žádná pachuť na jazyku nezůstne. Když už je nebudete chtít znovu vidět – stačí si je neobjednat. Nikdo nebude uražený. A my se ze svých chyb dokážeme poučit. Poslouží příštímu lepšímu servisu pro vás anebo jiné klienty.
Takže – pište nám, ptejte se, vznášeje své požadavky. Rádi je v rubrice Doktor Zádrhel odpovídá přijmeme a odpovíme na ně. Na našem webu by mohla vzniknout komunita lidí, kteří mají podobná trápení a radosti. Psychologické rady navíc poskytujeme bezplatně. Chceme být vaším dobrým strýčkem, moudrým přítelem, citlivým nadřízeným, hodným velícím důstojníkem, ideální tchyní i partnerem. Pomáhejte nám – a staneme se tím. Krásné májové dny vám přeje váš
Petr (PhDr. P. Zádrhel)
P. S. Tenhle text jsem si načrtl 1. 5. pod sochou K. H. Máchy na pražském Petříně…
Vážení partneři,
děkuji vám za splnění svého životního snu. Jeskyně. Bůhví, co na nich člověka láká. Nikdy jsem nebyla takový ten klukovský typ. A přitom jsem vždycky snila, jak prozkoumám nějakou jeskyni. Samozřejmě ne sama. Jenže na tom to vždycky ztroskotalo. Mí dosavadní partneři byli ochotní zúčastnit se tak leda nějaké trapné skupinové prohlídky.
Můj sen se naplnil až díky vám. Čekal na kótě, kterou jsem našla s pomocí GPSky. To zapadlé údolíčko v Moravském krasu nevypadalo, že by v něm mohla nějaká jeskyně být. Když jsem se vydala podle pokynů do stráně, uviděla jsem nenápadné kovové dveře. A vedle nich stál on. Vypadal zálesácky a přitom úhledně – doteď jsem si myslela, že něco takového je možné jenom v reklamách. Usmál se mi vstříc.
Už když mi pomáhal do těch bezpečnostních kšírů, cítila jsem se v nejlepších rukou. A co teprve když mi vysvětloval, jak se používají karabiny. Nikdy, nikdo se mnou nemluvil tak trpělivě. A nakonec vylovil z kapsy svých jeskyňářských kalhot klíč, odemkl dveře a pustil mě galantně před sebou.
Prohlídka jeskyně splnila všechna má očekávání. Ne nad kvůli krápníkům a netopýrům. Jak jsme postupovali do podzemí, cítila jsem pořád větší tíseň. A zároveň jsem si byla čím dál tím jistější. Že protentokrát jsem s někým, na koho se můžu úplně spolehnout.
Trochu trpím klaustrofobií a brzy jsem si říkala, proč já husa jsem do té jeskyně lezla. Nejsem ani žádný zvlášť sportovní typ. Občas fitko a solárko, to je všechno. Nejvíc toho vlastně nachodím v nákupních centrech. Vadí mi ale utěšovat v klaustrofobickém záchvatu svého partnera, jak se mi to stalo naposledy s Reném. Tentokrát jsem si byla jistá, že partner by utěšil mě.
Když jsme svačili na dně jeskyně jeskyňářskou klobásu z netopýra, co nepřežili zimu, přišlo mi líto, že to skončí. Na denním světle se rozloučíme. Po čase přijde faktura, a to bude všechno.
Pak jsem si ale řekla – když může existovat ideální partner od vás, tak snad může existovat doopravdy, ne?
Zítra odjíždím do Afghánistánu na adrenalinovou dovolenou. Součástí bude i prohlídka jeskynního komplexu Tora Bora. I kdybych nikoho nenašla na zájezdě, tak ho budu hledat tady. A přinejhorším si zase objednám partnera od vás. - Nebo přinejlepším?
P. K.
Vážení partneři,
chtěl bych vám poděkovat za účast partnera z vaší půjčovny na naší myodendrologické konferenci. Měla vzrušující název „Protoplazmóza u mladých dendritů“ – to „mladých“ bych rád zdůraznil. Nezní to senzačně? – Pro odborníky opravdový hit. I tak jsme se ale trochu báli, že konference nebude bůhvíjak dynamická. Potřebovali jsme udělat dojem na kolegy z grantové agentury, na zahraniční hosty a případně i na novináře, kdyby se podařilo nějakého přilákat.
Půjčovnu nám doporučil docent Hlušek, který si od vás pravidelně objednává partnera pro svou manželku, když musí zůstat v laboratoři přes čas. Stejně jsme byli poněkud nesví. Báli jsme se, že za řečnickým pultíkem se objeví nějaký ten manažer, co má všechno v powerpointu a barevnou kravatu.
Člověk od vás si naštěstí zvolil oděv nadmíru citlivě. Měl staré ožvýkané kvádro, že ani profesor Slavíček nemá ožvýkanější, a ten si ho koupil v roce
Když profesor Karas, vzor osobní statečnosti, vtrhl na pódium a odstrčil vašeho člověka od mikrofonu, zvedli se i ti nejváhavější. Karas stál za pultíkem, kotlety se mu ježily, oči mi blýskaly. Připadal nám jako E. Presley, a tak nějak jsme si připadali i my ostatní. A jak jsme byli v ajfru, zvolili jsme nové vedení Myodendrologické společnosti, navrhli nové vědecké programy a kolegové z grantové komise nám hned předběžně přislíbili granty.
Naše konference se tentokrát dokonce objevila v novinách – článek „Houbaři se poprali“ vyšel v regionální příloze Zítřku. Co na tom, že myodendrologie s houbami vůbec nesouvisí. V našem oboru se takové mediální pokrytí objevilo naposledy při účasti myodendrologických studentů na revoluci 1848.
Víte, co je vůbec nejlepší? Že nikdo si nepamatuje, o čem ten váš člověk vlastně mluvil. A tak odpadly ty obvyklé, ostudné spory po konferenci, čí přednáška byla nejmizernější.
Doc. Dr. Ing Petr Slavík, CsC., nově zvolený ředitel republikového sdružení Myodendrologické společnosti
Pozn.: Protože laici většinou netuší, co to myodendrologie je, vysvětlím to co nejsrozumitelněji. Jde o tzv. „svaly“ u stromů.
Milí přátelé,
děkuji vám ze srdce za poskytnuté služby. Když si vzpomenu, jak jsem se jich ostýchala využít! Měla jsem asi stejné předsudky jako ostatní. Že osobní život si musím vyřešit sama, nemůžu do toho nikoho zatahovat a už vůbec ne nějaké placené služby. Přece si nebudu pořizovat gigola nebo co, říkala jsem si. Partner od vás mi ale pomohl pochopit, jak nespolehlivého partnera jsem měla a jakého chci teď.
Nebudu vám vypisovat svou historii, vaše paní jednatelka to má stejně v papírech. Snad jenom, že jsem se nemohla vzpamatovat z rozvodu. Ten můj bídák mě nechal ve stavu, kdy jsem úplně přestala věřit v muže. Já vím, že vám to bude asi připadat směšné, ale měla jsem období, kdy jsem mohla jet tramvají, jenom když ji řídila řidička. To Karlovi by tohle bylo šumafuma, ten by se nevzrušoval, ani kdyby tu tramvaj řídil buvol.
Vaši půjčovnu jsem zkusila náhodou. Unavilo mě už chodit na aerobik sama, a nechtěla jsem na něj chodit s přítelkyněmi, které klidně pojedou tramvají s řidičem. Jo, Karel, můj bývalý, ten by mě na aerobik nedoprovodil v životě. Řvát doma u televize při fotbalu, to ano! Něco pro sebe udělat, to ne!
Tak jsem poznala Pavlíka.
Nejen že se mnou ochotně čekal na refýži, dokud nepřijela tramvaj s ženskou! Jak on vždycky dorazil oháknutý, ten oblek, ta kytice! Hned po prvním setkání mi přestali vadit tramvajáci – muži. Vlastně jenom díky Pavlíkovi jsem se seznámila s Honzou. Kdybych neměla vyléčenou sebedůvěru, určitě bych Honzovo oslovení odmítla, a o mě oslovil, protože jsem už zase měla hlavu vzhůru. A tak bych nikdy nepoznala, jaký je Honza sekáč. Úplně jiný než Karel. Představte si, že mě s sebou bere na fotbal! No to by Karel v životě neudělal, však jsem mu také řekla, že na žádný zápas nevkročím a jestli tam půjde on, ať už se nevrací! To jsem vám ale navykládala nesmyslů, snad se v tom vyznáte.
Chtěla jsem hlavně napsat: Mockrát děkuji za Pavlíka. Po setkání s partnerem od vás jsem se znovu dokázala stát partnerkou!