Jedna účastnice našich diskusí na Otázkách pro doktora Zádrhela mi napsala, že si málo vážím lásky. Zdůrazňuji prý něhu, ale co by byla něha bez lásky? Teprve s láskou je něha to pravé, píše mi ta dáma. Cítím, že se jedná o závažné téma – ostatně je pravda, že své pochybnosti o lásce jsem dal vícekrát najevo. (I tato epištola se objevuje na webu podruhé - ale ono neuškodí si to zopáknout.)
Potíž láskou je ta, že je s ní potíž. Už jenom ten termín je zoufale neurčitý. Copak tělesně, to víme přesně, o co jde. Smyslová disbalance, celkem objektivně měřitelná. Zvýšená funkce některých orgánů od mozku včetně šišinky, srdečního svalu, brzlíku, štítné žlázy až po plíce, potom zvýšená potivost… to všechno známe. I psychologicky je to vcelku jasné. Člověk prostě začne tropit věci, které by jinak nedělal. Dr. Kurt Urzmenschkrieg už navrhoval, aby láska byla klasifikována jako lehká duševní choroba, něco na úrovni slabší psychopatie.
A zároveň se dá pod slovo láska cokoli schovat. Od upřímného partnerského citu po nejhrubší manipulaci. A nezačněte mi, prosím, argumentovat nějakými hrdličkami! Nebo dobře, podívejme se, jak je to v krásné literatuře! Většina autorů pojednává lásku jako nešťastnou. Vždyť i ten Máj – to je ve skutečnosti horor. A já se jako odborník snažím, aby mí klienti byli šťastnější, ne aby zažívali (byť romantické) tragédie. Ne-li přímo průsery.
Láska je zkrátka natolik bezbřehý pojem, že při jeho používání dochází takřka bez výjimky tomu, že si lidé nerozumějí. Prostý výraz „miluji tě“ má podle pěkné studie Krafta-Loewyho tyto významy: 1. chci s tebou souložit, 2. nechci s tebou souložit, ale chci, abys byl šťastný/ šťastná, 3. nechci, abys byl šťastný/ šťastná, ale mám tě rád. 4. chci s tebou založit rodinu, 5. chci zmizet ze své bývalé rodiny, 5. nemiluji tě, ale nenávidím svého předchozího partnera, 6. mám hlad, 7. mám malé boty, 8. nechci s tebou souložit, ale chci ti sloužit, 8. společně se složíme na nájem, 9. dočetl jsem se o lásce v knížkách, pojďme to zkusit, 10. nenávidím své rodiče… celý seznam má 1 132 položek a není to nijak veselá četba. Jasně z ní vyplývá, že nevíme, co je láska a nemáme nad ní žádnou kontrolu. Při ověřování pravdivosti jednotlivých položek svého seznamu Kraft-Loewy ostatně naprosto neuspěl. V akademických kruzích se říká, že ho při tomto katastrofálním výzkumu zachránilo jen jeho šťastné manželství. Nakonec se stal řezníkem v městečku Cryon ve státě Massachusetts a odešla od něj manželka
Já zkrátka dávám přednost výrazům, které jsou podstatně určitější. Něha. Kooperace. Sranda. Jestliže docilujete ve svém vztahu aspoň jednoho z těchto jevů, můžete se pokládat za šťastné.
A k obavám z lásky mě vede ještě jedna věc. Mnoho šamanských kultů obsahuje varování, že pokud nějakou věc přímo pojmenováváte, můžete na sebe přivolat její pomstu. Některé kmeny nemohou vyslovit jméno svého totemového zvířete. V primitivní paměti lidstva je uloženo přesvědčení o moci slov, ostatně přítomné i v Tóře – pročpak asi nelze vyslovit boží jméno? Zřejmě je důležité pochopit, že bůh není zaručená hodnota, ale něco, k čemu lze jenom spět. V případě slova láska se zrovna tak bojím, že jeho používání nám zabrání pochopit, že lásku nemůžeme mít – že o ni můžeme jenom usilovar.
Co ale tím vším říkám, říkáte? No zkrátka že se máte vyhýbat slovu láska jako čert kříži. Abych tak řekl, nenasedejte do stíhačky, když nemáte řidičák ani na motorku.
Neříkejte svéme partnerovi, že ho milujete, ale buďte k němu něžní. Buďte kooperativní. A ať je s vámi taky sranda.
Mám tušení, že láska ve skutečnosti lidi potřebuje. Když nebude provokována neuváženým používáním svého jména, snad se k nám přiblíží sama. Budete svůj vztah budovat jaksi z druhé strany. Nebudete milovat svého partnera a věřit, že kvůli tomu k vám bude něžný. Ne, budete k sobě něžní a přitom jednoho dne zjistíte, že se vlastně…
Hodně úspěchů přeji. Žádné iluze, ale také žádný pesimismus. Ostatně, víte, že pěkné chování k partnerovi se dá nejlépe naučit s profesionálem z Půjčovny partnerů? Teprve když toho druhého nemilujete, můžete se učit lásce, nebo o ní alespoň objektivně uvažovat. No, nedá mi to, abych nezmínil Půjčovnu. Na podstatě věci to ale nic nemění.
Jinak k pochopení všeho výše uvedeného vám nepomůže nic lépe než rozvod, případně dva nebo tři. Kolega dr. Jošita Oramura zjistil, že nejadekvátnější chápání lásky se objevuje u lidí ve věkové rovině 75 let a výše, kdy už ho pohříchu mohou jen velmi omezeně uplatnit. Nezmeškejte svou šanci.
To vám upřímně přeje váš dr. Zádrhel
(13. 1. 2009)