Svištění po dokonale upravených sjezdovkách, které rolby vždycky do rána upraví do pověstného „italského manchestru“. Jízda po širokých lyžařských „dálnicích“! Ano, i to jsem zažil během dvou týdnů v italských Dolomitech. Ale nejenom to. Protože na první místě u mě stojí práce. A proto jsem také do Dolomit jel. Kde je dr. Zádrhel, tam jsou citové zádrhely – a kde je dr. Zádrhel a citové zádrhely, tam se citové zádrhely rozplétají.
Rád bych touto cestou poděkoval organizaci Azienda per il Turismo Dolomiti, která mě spolu se svou partnerskou organizací Centro Traumatologico Ortopedico do severní Itálie pozvala. Důvody byly jednoduché. Vztahové problémy, které se projeví na svahu, často končí sníženou koncentrací lyžařů a následnými pády a zraněními. „Máte zlomenou nohu,“ konstatoval jednou dr. Sergio Gridgio, zkušený dolomitský chirurg – a pacient mu odpověděl: „To ano, ale hlavně srdce.“
Tak jsem tedy vyrazil, ve zbrusu nové lyžařské přilbě ozdobené samolepkou půjčovny, v baloňáku, který se stal mou uniformou při první vztahové pomoci, a s napakovanou příruční brašnou. Trochu mi dělaly hlavu jazykové podmínky. Nebyl jsem si úplně jistý, jestli moje znalost angličtiny, severoslezského nářečí „po našim“ a základů jazyka ururu bude stačit. „Gesta!“ ujistil mě dr. Gridgio. „Gesta, caro colega, a všechno bude v pořádku!“
Měl pravdu. Jak je známo, italští návštěvníci sjezdovek mějí výraznou body language. Na druhý den jsem už podle lyžařova postoje byl schopen odhadnout míru jeho problémů. Je zajímavé, jak výrazně se vztahové trable projeví například na carvingovém stylu. Lidem se vztahovými problémy se charakteristicky rozjedou nohy. Když potkáte někoho, kdo na černé sjezdovce pluží, můžete jako vztahový expert odborně diagnostikovat dvě pravděpodobné příčiny: 1) vztahový zádrhel, 2) neumí jezdit.
Celkově jsem si ale připadal nevytížený. Slunná nálada, která je pro italskou duši typická, totiž ovlivňuje i hloubku vztahových problémů. Italové si prostě vystačí s několika výmluvnými povzdechy, šálkem vynikajícího espressa, sklenkou grappy, další sklenkou grappy a poplácáním se po pestrobarevné kombinéze v místě srdce. Řada problémů se rozplyne dřív, než se může rozvinout. Vzpomněl jsem si na studii ruského kolegy Morozjova „Úsměv pod Alpami – rána pěstí na nimi.“ Pomalu mě přestávalo bavit, zkoušet řešit vztahové zádrhely lidí, kterým to prostě jenom nejezdí.
Až jsem se musel ptát sám sebe, jestli Azienda per il Turismo potřebu mé přítomnosti poněkud nepřecenila. Pak jsem pochopil, že nikoli. Pomohl mi přitom dialekt „po našim“. Tragicky plužícími lidmi se vztahovým trablem totiž obvykle nejsou Italové, ale polští návštěvníci dolomitských letovisek. Přesvědčila mě o tom vztahová konzultace v polovině černé sjezdovky s polským instalatérem Leszkem (nyní podnikajícím v Rakousku). Jeho vztah trpěl takovým zádrhelem, který snad může vzniknout jen na sever od Alp. Pokusil jsem se o odborné tzv. „vztahové zadlahování“, ale Leszek nadále odmítal vstát a ještě mě nutil, abych mu prořízl hranou lyže hrdlo. Problém zvyšovala jeho přítelkyně, která v bílé kombinéze lemované kožešinkou vždy jen nevšímavě prolétla kolem.
Nakonec došlo i na tzv. „vztahovou infuzi“, ovšem v obráceném směru. Stejně, ještě že Leszek tu flašku vodky s sebou měl. Jinak bych se tam snad rozbrečel s ním. No, vodka opravdu není grappa, ale nakonec se nám podařilo zádrhel rozmotat a přimět Leszka, aby přestal slunným Italům překážet. Teď jsem to byl já, komu to moc nelyžovalo. Kromě tvrdého alkoholu mě ale hřálo vědomí úspěšné mise.
(15. 3. 2009)