Vážení čtenáři webu a klienti půjčovny, podařilo se nám vyřešit záhadu s tzv. udáním M. Kundery. Víme, co se událo 14. března 1950 a jakou roli v tom sehrál sám spisovatel. Díky našim klientům jsme mohli dát dohromady různorodý tým – bývalé kriminalisty, současné kriminalisty, potomky bývalých kriminalistů, švadleny, zubaře, uvaděčky, hutníky… Prostřednictvím spiritistických metod jsme se spojili i s osobami dávno zemřelými, např. se služebním psem Okťjabrem. To nám umožnilo sestavit přesný popis událostí onoho inkriminovaného dne.
V 13:30 se básník Jaromil Hrázný dozvěděl, že na jeho koleji se nachází záhadný kufr. J. Hrázný byl studentem anglistiky a zároveň autorem lyrických veršů, v nichž opěvoval socialistické zemědělce a tepal kulaky (cyklus básní Mužik, kulak, my a Stalin).
V 13:35 se Jaromil Hrázný rozhodl, že existence kufru využije k získání přízně studentky Jarmily Plavecké, o kterou soupeřil s druhým studentem, Karlem Kaprem. Chvályhodné udání záhadného kufru mělo zvýšit jeho kredit v očích Plavecké. Navíc, jak Hrázný předpokládal, Kapr se spolu s ostatními octne u výslechu, zatímco J. Plavecká zůstane v osamění na koleji. Toho chtěl využít. Hrázný se chystal při oznámení zdůraznit u Plavecké, že jako jediná neměla o kufru tušení.
V 13:57 dorazil J. Hrázný na stanici bezpečnosti, kde službu konajícímu strážmistrovi oznámil, že na koleji se nachází záhadný kufr. Výslechu přihlížel Okťjabr. Před službu konajícím orgánem si J. Hrázný uvědomil, že není úplně jednoznačné, jak se bude J. Plavecká na jeho konání dívat. Na poslední chvíli uvedl, že o kufru ho zpravil Milan Kundera. Jméno si vymyslel a aby nemusel uvádět podrobnosti, řekl, že jde o „orgán pracující v utajení“. To se strážmistrovi líbilo.
14:15 se na služebnu dostavil sedmnáctiletý Philip Roth, který byl v Praze na pobytu, oganizovaném Newarkským Youth Bundem, v doprovodu čtyřletého Salmana Rushdieho (jeho cestu připravila British Preparatory School v Bombaji). Návštěvy se zúčastnili i další zahraniční hosté. Československé úřady chtěly dát takto najevo hostům ze Západu, že bezpečnost je v Československu vskutku lidová. Mládenci byli přátelskými orgány krátce seznámeni s kauzou. Zásadní vědeckou osobností z Prahy, na niž se nyní odkazují, je patrně sám J. Hrázný, který s nimi před stanicí setrval v delším rozhovoru a pochlubil se detailní znalostí Jiráskových spisů.
V 16:10 se na dostavil na kolej konající strážmistr spolu s kolegou, aby zajistili majitele kufru, což se stalo.
V 16:27 J. Hrázný osaměl na koleji s J.Plaveckou. Co se odehrálo, můžeme zjistit podle Hrázného básně Společně k úrodě! V prosinci 1950 se manželům Hrázným narodila první dcera.
O tři roky později se šokovaný J. Hrázný dozvídá, že vychází kniha básní, již napsal Milan Kundera. Byl tím zděšen a nedovedl si to vysvětlit. Když v průběhu let sledoval dráhu záhadného spisovatele, postupně nabyl dojmu, že je figurou vytvořenou ze nevysvětlitelných důvodů Státní bezpečností. Jméno zřejmě převzala ze spisu, týkajícího se kufru. Když se v 70. letech kdosi, kdo vystupoval jako Milan Kundera, octl na Západě, J. Hrázný to interpretoval jednoduše. Ten kdosi tam byl vyslán, aby tam šířil ideje morálního relativismu, sexuální bezuzdnosti a hledání útěchy v péči o domácí mazlíčky. (Znalci tvrdí, že pes Karenin z Nesnesitelné lehkosti bytí není nikdo jiný než Okťjabr). J. Hrázný žil s tímto děsivým tajemstvím až do r. 1975 – pak šťastně zemřel. Jeho verše nikdy nevyšly (např. poéma z r. 1967 Šťastný Thanksgiving na farmě ve Wisconsinu, v níž vyzvedl kvality tradičního rodinného hospodaření).
A my se musíme ptát: Jak bdělé byly pohraniční orgány, když vpouštěly M. Kunderu do Francie? Zkontrolovaly mu pas opravdu bedlivě? Nedopustily se nějaké, situací snad omluvitelné, ale fatální benevolence? Nebyla tahle bezpečnost příliš lidová? To už se bohužel asi nedozvíme.
V tomto příběhu, jak se ukazuje, měli pravdu tak trochu všichni. Klíčovým svědkem je zde vlčák Okťjabr. Bohužel, jak nám sdělila spiritistická obec, i když je možné vyvolat duch Okťjabra, je velmi obtížné přimět ho srovnat pachové vzorky z tehdejší doby s pachovou stopou M. Kundery, což by definitivně vneslo jasno. Duchové totiž nemají čichové ústrojí.
Vyjadřujeme tedy na tomto místě solidaritu se všemi účastníky, kteří se stali tak trochu oběťmi vlastní pravdomluvnosti. Zároveň bychom rádi vyjádřili obdiv vysoce profesionální práci někdejší československé tajné služby. Dále se plně připojujeme k listu nakladatelství Gallimard, hájícímu M. Kunderu proti nactiutrhačné kampani. Správně, pište o Hrázném!
PhDr. Petr Zádrhel, str. Jan Šindel v. v., Karel Šindel, Vladimír Šindel, Lenina Hrázná, Stalina Hrázná-Mrkvová, John Hrázný, Karel Dubřický, CSc., Vladimír Patrokl, Jana Ušáková-Nosatá, kriminální rada Pavel Sibřinský, Okťjabr
(17. 11. 2008)