Klient Milan Kundera
Vážení čtenáři, dostal jsem od vás několik dotazů, co si jako psycholog myslím o případu Milana Kundery, který vypukl po uveřejnění článku v Respektu. Nejsem žádný odborník na literaturu, ale v psychologických souvislostech se samozřejmě rád porochním. Překvapilo mě, že žádný psycholog se dosud nevyjádřil. Nu co, vzhledem ke své terénní práci jsem zvyklý být v první linii – budu tedy brát p. Kunderu jako svého klienta.
Tváří v tvář to s ním probrat nemůžu, protože, jak známo, M. Kundera
s českým živlem nekomunikuje. Jako písemnou dokumentaci jsem proto
použil Kunderovu knihu Život je jinde. Zachycuje období po
komunistickém převratu v Československu, tedy dobu, kdy došlo k onomu
záhadnému udání. Autor v knize popisuje souvislost mezi lyrickým
přístupem ke světu a propadnutím ideologii, neboli básník mu vychází
jako ideální fanatik. Básník Jaromil, hlavní hrdina knihy, jako takový
lyrický fanatik udá bratra své dívky, který se prý chystá emigrovat.
Samozřejmě,
neodvážil bych se psychologicky posuzovat pana autora jenom podle jeho
literárního textu. K vydání knihy, které jsem měl k dispozici, ovšem p.
Kundera připojil vlastní doslov. A v něm píše o svém hlavním hrdinovi
(cituji z anglického překladu, bohužel ten český nemám po ruce):
„Jaromil
je talentovaný básník s rozvinutou představivostí a cítěním. A navíc je
to citlivý mladý muž. Samozřejmě, je také zrůda. Zrůdnost je ale
potenciálně přítomna v nás ve všech. Je ve mně. Je ve vás. Je v
Rimbaudovi. Je v Shellym, je v Hugovi. Ve všech mladících, kteří žijí v
jakýchkoli dobách a jakýchkoli režimech.“
Domnívám
se, že klíč k mé psychologické analýze leží v takřka nepatrném rozdílu
mezi větami „Zrůdnost je ale potenciálně přítomna v nás ve všech“ a „Je
ve mně.“ Zatímco zrůdnost je podle Kundery přítomna ve všech jen
potenciálně, ve mně, v tobě je obsažena dozajista. Protože Rimbaud byl
přece pěkný prevít.
Dovolím si interpretovat tenhle drobný
posun v textu jako obhajobu Jaromilova jednání v knize. Nemohl se
zachovat jinak, než se zachoval, tj. nemohl než udat bratra své dívky,
který se údajně chystal emigrovat. Tak mu zkrátka velela jeho zrůdnost.
V
konkrétním případě onoho kokrétního udání mi připadá, že autor by měl
svou intelektuální břitkost dotáhnout do důsledků. To by přece mělo
břink, kdyby nám sdělil: Jsem zrůda (jako všichni včetně Rimbauda), no
tak jsem ho udal.
Pokud má někdo problém se svým coming
out, může se svěřit odborníkovi, tj. mně. Má internetová poradna je
otevřena po všechny, i pro spisovatele. Odpovědět můžu ostatně
soukromně, třeba faxem.
Samozřejmě coming out není
jednoduchá záležitost. Publikum by se navíc tomu tvrzení, že všichni
jsou potenciálně zrůdy, a oni osobně že jsou zrůdy dozajista, nejspíš
bránilo. Podle mé profesionální zkušenosti většina lidí chce, světe div
se, žít v harmonických vztazích. Chtějí milovat svého partnera. Chtějí,
aby partner miloval je. Ano, je to banální, ale je to tak. Že se jim ty
jejich vztahy různě šmodrchají, to už je jiná věc.
Jinak
nemůžu si pomoct, celý ten případ se mi čte hodně kunderovsky. Teď už
ve mně tedy převážil čtenář nad psychologem. Opravdu by nám pan autor,
nám, svým vyhladovělým českým čtenářům, nemohl jako vysvětlení
předhodit nějakou tu vytříbenou milostnou zápletku okořeněnou sexem?
Pokud ne, tak to bohužel ukazuje k té variantě, která se vynořila jako
první.Dr. Zádrhel
Poznámka: pro přesnost uvádím ještě anglický překlad autorizovaný MK, z nějž jsem vyloupl citovaný úryvek:
Jaromil
is a talented poet, with great imagination and feeling. And he is a
sensitive young man. Of course, he is also a monster. But his
monstrosity is potentially contained in us all. It is in me. It is in
you. It is in Rimbaud. It is in Shelley, in Hugo. In all young men, of
all periods and regimes. (Life is Elsewhere, Postscript)
Z češtiny přeložil Peter Kussi, Penguin Books, New York 1986
(26. 10. 2008)
Čtenářské příspěvky