Vánoce… Svátky rodinného štěstí, kdy dochází k nadprůměrnému množství rodinných neshod, až vzájemných napadení. Milí klienti půjčovny a čtenáři webu! Chtěl bych vás ze srdce varovat před nebezpečími, které tyto svátky přinášejí, a zároveň vám vyjádřit svou plnou podporu. Je to trochu jiný tón, než jaký teď slýcháte z veřejných i neveřejných sdělovacích prostředků. Je to ale tón upřímný. Jiný ode mne, vašeho Peťana, ani nemůžete čekat.
Bohužel, nedá se doporučit univerzální recept, jak ošidné vánoční období přečkat. V diskusi nad vašimi dotazy jsme probrali výhody a nevýhody konverze k jinému náboženství (může být i jen dočasná – prostě se na Vánoce stanete buddhisty). Což nemusí být řešení blízké vašim partnerům. Obsáhle jsme řešili, jak skloubit Vánoce s chanukou. Zkrátka probrali jsme, co s tím, když se má nalézt kompromis v jedné rodině s rozdílnými preferencemi.
A v tom to je, vážení a milí. Každý se na Vánoce dívá jinak. Kolik lidí, tolik Vánoc. Přitom se od každého očekává splynutí s jakýmsi obecným vánočním blahem, a co je nejhorší, každý to čeká sám od sebe.
Tuto sobotu jsem shlédl v pražském Světozoru Bergmanův rodinný velkofilm Fanny a Alexandr. První část se odehrává během vánoční oslavy rodiny Ekdahlových. A myslím, že z ducha té oslavy bychom si měli všichni vzít příklad. Ekdahlovic dýchánek totiž probíhá jako v podstatě světská veselice s mohutnou konzumací tišících a vitamíny dodávajících prostředků (např. koňak v obraze 34 – Ekdahlovi u stolu v kuchyni). Nějak takhle by se to mělo dělat. Základním předpokladem k uvolněné oslavě Vánoc se ovšem (alespoň podle kolegy Bergmana) jeví rodinné sídlo, 17 služebných a rodina pevně pospojovaná vlivem matky rodu (i finančním).
Takže jsme tam, kde jsme byli. Tohle si každý nemůže dovolit. Každý by si ale mohl a měl dovolit experimentovat. Někomu budou svědčit Vánoce strávené na tichomořském ostrově, někdo je přečká na horské chatě, jiný v karavanu, někdo s mlékem, někdo s vínem, jiný s Diazepamem, někdo s perníkem, další s jointem.
Jestli tedy existuje nějaká základní poučka, tak asi tahle: neberte Vánoce jako příkaz. Neočekávejte, že budete šťastní. Očekávejte, že budete nešťastní. A pak můžete být překvapeni. Zatímco budete bafat z vodní dýmky v buddhistickém templu v belgické uhelné pánvi, možná se zachvěje vzduch, a něco se k vám přitulí. Bude to Ježíšek, který zoufale hledá duši, co ho nebude terorizovat požadavky na blažené pocity. Nebo to bude aspoň zlaté prasátko. Případně váš partner.
To vám ze srdce přeje váš pěstoun Josef „Peťus“ Zádrhel
(16. 12. 2008)