Letošní Reggae meeting pod Točníkem byl z hlediska vztahového poradenství jiný než ten předchozí. Neviděl jsem žádné páry ve stavu partnerského zádrhelu, nenarazil jsem ani na partnersky zadrhnuté jedince, ležící v depresi nehybně na zemi. Důvod byl vcelku pochopitelný: pršelo. Jestliže se pohybujete v několika centimetrech až decimetrech bláta a není si kam sednout, nemusíte se s partnerem hádat, protože možnosti, co si počít, jsou věru omezené. Bylo to pro mě paradoxní zjištění. Brouzdal jsem se bahnem se svou zásahovou brašnou – a nikdo mé služby nepotřeboval. Vlastně – krása.
Pak začali hrát Dub Artillery s milou zpěvačkou Ninou, která rozsvítila jejich šou v líbezné slovenštině. Pěla cizím jazykem – a brala mě za srdce víc, než kdyby používala češtinu. Zněla nějak… nově. A to bych nebyl doktor Zádrhel, abych nezačal vyvozovat závěry.
Neprospělo by párům ve vztahové krizi, kdyby místo pokusů o všestranně potěšující víkendy a dovolené vyjely do nějakých náročnějších oblastí? Taková omská uhelná pánev, chemičky v Drápajdžánaháru nebo snad vojenský prostor Milovice by je mohly popostrčit zase blíž k sobě. A co kdyby taky zkusili žvatlat jiným jazykem? Ani by ho nemuseli ovládat pořádně. Lingvisticky pokročilejší by si mohli dokonce vytvořit jazyk vlastní. Příklad:
Konverzace původní:
- Tak jak se ti tady líbí?
- Zní to, jako bys mi říkal, že jsme sem neměli jezdit.
- Řekla mi přece, že sem chceš jet.
- Ale prosím tě. Chtěl jsi sem jet, a dobře jsi věděl, že já nechci. Teď se ptáš jen tak pro formu, abys vypadal lepší.
- Fakt si nedokážeš užít, že zrovna neprší?
- Fakt musíš mít pořád navrch?
-
Konverzace v umělém jazyce:
- Kak slimačíš?
- Neslimačím. Jenom si tak pauzákuju. Zhůvěřile.
- Nepojímám tě, ale je mi to kbelík. Takhle se na všecko vyprsknout, no není to blahožel?
- Teď tě nepojímám.
- To je kbelík. Přikráčej. A dej mi hubožrav.
(mlask)
- To nebyl hubožrav. Hubožrav se dává na chlebnici, ne na lívocod. Ale je mi to kbelík.
- Jo, je to blahožel.
Pravidelní návštěvníci tohoto webu si vzpomenou, že v minulém roce jsme na Točníku byli se zájezdem sprostých dětí. Šlo o příklad originální terapie naší poradny. Děti se během roku výrazně zlepšily, některé si nechaly narůst dredy a zaznamenali jsme i dva pokusy o založení reggae kapely (vyšlo z toho hodně roots reggae). Přestali fakovat za každým slovem a vůbec z nich vyzařují jenom pozitivní vibrace. Tentokrát jsme uspořádali zájezd pro sprosté rodiče, kteří v točníkovském blátě prošli podobnou proměnou, jakou popisuju na začátku příspěvku.
Totéž přeji i vám, milí uživatelé půjčovny a čtenáři webu. Jestli vám to s partnerem neklape, vyražte někam do drsnějších podmínek – letošní léto nám v tomto ohledu ukazuje vlídnou tvář! A zkuste vymyslet svůj vlastní cizí jazyk, abyste se nezádrhelovali v tom rodném. Příjemný škvákuňk, a pevný nerváky! Pak nastane blahožel.
.
(30. 6. 2009)